O siamských kočkách
Siamská kočka patří mezi krátkosrstá plemena. Siamské kočky mají charakteristické zbarvení – obličej, tlapky a ocas jsou tmavé a tělo má světlé zbarvení. Plemeno pravděpodobně vzniklo ve 14. století v Thajsku. Siamské kočky mají hmotnost v rozmezí 2,5-6,5 kg, hlučnou povahu a jsou velmi temperamentní a zvídavé. Chovají se trochu jako psi a bez jejich asistence se v domácnosti zpravidla nic neobejde. Vždy u všeho asistují a vše komentují. Snadno se také naučí aportovat nebo chodit na vodítku v postrojku na procházku se svými pány - neznamená to ovšem, že půjde tam, kam chcete vy. Kočka vždy určuje směr a rychlost.
Historie
Siamská kočka pochází ze Siamu, dnešního Thajska. Okolo těchto koček panuje mnoho legend - siamské kočky prý hlídaly královský palác tak, že skákaly z hradeb na nepřítele. Říká se také, že siamské princezny odkládaly své prsteny na dlouhý štíhlý ocas siamské kočky a prsteny byly proti sklouznutí jištěny uzlíkem na ocásku, dnes známým jako zálomek. Další legenda praví, že siamky sloužily jako strážkyně největších cenností chrámů a zíraly na ně tak upřeně, až se jim zkřížily oči.
V ilustrovaných rukopisech ze Siamu, které vznikly v letech 1351 - 1767, je možné vidět obrázky koček z odznaky, které se velmi podobají siamským kočkám. Ze 14.století pocházejí zmínky o kočkách siamského typu, které byly běžně v ulicích a křížily se s domácími kočkami. Německý přírodovědec Simon Pallas popisuje volně žijící siamské kočky také ve středním Rusku.
V 19. století se siamské kočky dostaly do Evropy a poprvé byly vystaveny na výstavě v Crystal Palace v Londýně roku 1871. V roce 1884 poslal britský generální konzul působící v Bangkoku Edward Blencowe Gould pár siamských koček s černohnědými odznaky jménem Pho a Mia, své rodině do Anglie. Tyto siamky byly darem od siamského krále Rámy VI. a je tedy velmi pravděpodobné, že pocházely z královského, ušlechtilého chovu. Král Ráma VI., který vládl mezi lety 1868 - 1910, byl známý svou láskou ke kočkám.
V roce 1892 byl sepsán první výstavní standard, kde zalomení ocasu (zálomek)a šilhání bylo považováno za žádoucí plemenný znak. Dnes jsou tyto znaky považovány za vadu. Prvním známým britským šampionem z roku 1896 byl kocour Wankee, který byl dovezen z Hongkongu a měl typické, černohnědé odznaky. Téhož roku se na výstavě objevila také první siamka s modrými odznaky, která byla v té době diskvalifikována. Toto zbarvení začalo být uznáváno až ve 30. letech 20. století.
V současné době je původní typ siamské kočky od té současné natolik odlišný, že byla původní siamská kočka označena názvem thajská a chová se jako odlišné plemeno převážně v zahraničních organizacích. FIFe (největší evropská organizace) uznává pouze štíhlý, moderní typ siamské kočky, která se od thajské liší především stavbou těla, velikostí a posazením uší a tvarem hlavy.
siamská kočka v rukopisu ze 14.-18. století, paní Robert Locke, rok 1890
pocházející z města Ayudhya v Thajsku zakladatelka chovu siamských koček v USA
Chovatelské hledisko
Siamská kočka vyžaduje mnoho pozornosti a bývá ráda jejím středem, miluje mazlení a hlazení, naučí se i aportovat hračky. Hlasitě projevuje svoje nálady – kocour i kočka v říji až tak hlasitě, že o tom ví širé okolí. Avšak mimo říji si siamky rády povídají se svými lidmi, rády komunikují, vyžadují na rozdíl od jiných koček oční kontakt a asistují u všech denních činností. Často trpí různými výstřelky, které dokáží pobavit rodinu i okolí. Velmi dobře slyší na jméno, ovšem nereagují jako pes - přijdou jen v případě, že to uznají za vhodné.
Krátká a jemná srst siamských koček nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Výhodou siamských koček je to, že jejich srst je bez podsady a línání je oproti jiným kočkám s běžnou srstí s podsadou výrazně omezeno. Neznamená to, že siamské kočky nelínají vůbec, ale vypadané srsti je poměrně málo. Předvýstavní přípravy jsou velmi jednoduché, není třeba kočku koupat ani česat. Na výstavě pouze očistíme oči a kočičku můžeme také potřít speciálním přípravkem pro zvýšení lesku a zjemnění srsti. Poté přetřeme jelenicí.
U barev siamských koček je zajímavý fakt, že koťata se rodí vždy čistě bílá – a teprve časem jim ztmavnou nohy, ocas, uši a čumáček – takzvané odznaky. Vybarvení se v průběhu života mírně mění, může záviset i na vlivu teploty - čím tepleji, tím světlejší odstín.
Siamské kočky se chovají pouze v bytě, jejich pobyt venku není z důvodu možného nebezpečí a nízkých teplot v žádném případě doporučován. Siamky nemají podsadu, a proto jsou citlivé na chlad. Díky jejich společenské povaze je vhodné, aby kočka nepobývala dlouho sama. Nudící se siamská kočka dokáže majiteli díky své vysoké inteligenci nachystat velmi nepříjemná a důmyslná překvapení. Z tohotu důvodu je dobré mít kočky alespoň dvě, které nemusí být obě siamské, ale měla by to být plemena, která se k sobě hodí svým temperamentem.
Březost siamských koček trvá o něco déle než u ostatních plemen, v průměru 65 - 70 dní a rodí i velmi početné vrhy 6-9 koťat. V ČR je ročně plemennou knihou registrováno cca 60 siamských koťat, což je oproti jiným plemenům poměrně málo. Siamské kočky se kříží s orientálními kočkami a díky tomu se ve vrzích mohou objevit jak siamská, tak i orientální koťata. Křížení siamských, orientálních, balinéských, seyšelských a jávanských koček je povoleno chovatelskými předpisy a vrhy z takového krytí pocházející jsou zcela čistokrevné.
siamská koťata se vždy rodí čistě bílá
Vhodná doba pro odběr kotěte je individuální, vždy je to ale minimálně 13 týdnů. U členů FIFé je minimální věk odběru určen chovatelským řádem, zájemci o kotě od nečlena FIFé by měli na minimálním věku trvat. Kotě je v tomto věku již vyspělé pro odchod od matky, a také matka se s jeho odchodem dobře vyrovnává. Pokud je kotě od matky odebráno příliš brzy, existuje riziko, že se tento stres dočasně nebo trvale projeví na psychice kotěte.
Siamské kočky poměrně brzy pohlavně dospívají. Není tak výjimkou, že se u kočky projeví první říje již v 5 měsících. U kocourů může v tomto věku přijít zájem o kočky, a také pro majitele velmi nepříjemné a zapáchající značkování. Pro toho, kdo neplánuje chov, je již v tomto věku vhodná kastrace. Pro některé veterináře je kastrace mladších koček neobvyklá, ale poslední studie prokazují, že kastrace v raném věku nepřináší větší rizika. Rizikem však mohou být různé antikoncepční prostředky, jejich užití je třeba důkladně zvážit.
Siamka s PP nebo bez PP
Pokud chce mít zájemce záruku, že se jedná opravdu o siamskou kočku se všemi jejími vlastnostmi, měl by uvažovat o jedině o kočce s PP. Siamské kočky bez PP jsou v 90% případů zavalitějšího těla, mají kulatější hlavu, ocas je kratší a celkově jsou robustnější. Většinou se jedná o křížence domácí kočky. Vzhledem k recesivní povaze siamského genu stačí pouze dvě generace k tomu, aby měla domácí kočka siamské odznaky a modré oči. Neznamená to ale, že bude mít i siamskou povahu. V případě, že zájemce touží jen po kouzelných modrých očích, měl by si dát pozor, z jakých podmínek kotě pochází a zda za křížence neplatí příliš mnoho. Občas se kočky siamského zbarvení objevují i v nabídce útulků.
Rozdíl mezi siamskou a orientální kočkou
Rozdíl mezi siamskou a orientální kočkou je první pohled veliký, ale v podstatě se jedná o sesterská plemena. Siamská kočka má modré oči a na těle má barevné odznaky (nohy, uši, ocas, maska), zatímco orientální kočka má oči zelené a barvu má rozloženu po celém těle. Ve stavbě těla a ostatních znacích, včetně povahy, jsou obě plemena totožná.
modré oči siamské kočky zelené oči orientální kočky
Další sesterská plemena:
Seyšelská - siamská kočka, rozdíl je pouze v tom, že seyšelská kočka má v odznacích bílou barvu (EMS označení SYS)
Balinéská - siamská kočka s dlouhou, hebkou srstí (EMS označení BAL)
Jávanská - orientální dlouhosrstá (EMS označení OLH)
Stavba těla
Siamská kočka je středně velká kočka se zadníma nohama delšíma, než jsou přední. Tělo je pevné a svalnaté. Tlapky jsou malé a oválné. Ocas je dlouhý a tenký. Hlava má podlouhlý trojúhelníkovitý tvar, nos je dlouhý a rovný, uši mají rovněž trojúhelníkovitý tvar a opticky prodlužují hlavu. Oči jsou šikmo posazené a modré. Srst je krátká bez podsady, s výrazným leskem.
Barevné variety
| Barevné variety | ||||
| Základní: | Ředěné variety: | |||
| bílá | SIA w67 | modré odznaky | SIA a | |
| černohnědé odznaky | SIA n | lilové odznaky | SIA c | |
| čokoládové odznaky | SIA b | plavé odznaky | SIA p | |
| skořicové odznaky | SIA o | krémové odznaky | SIA e | |
| modře-želvovinové odznaky | SIA g | |||
| S červenou: | lilově-želvovinové odznaky | SIA j | ||
| červené odznaky | SIA d | |||
| černě želvovinové odznaky | SIA f | |||
| čokoládově želvovinové odznaky | SIA h |
Všechny barevné variety se mohou být i v kombinaci s kresbou, k označení se pak přidává číslo ...21 (např. SIA a21)
Kolik siamská kočka stojí?
Cena siamských koťat záleží na jejich výstavních a chovných předpokladech. Průměrná cena kočky do chovu je 20.000 Kč. Pro zájemce, kteří nemají zájem o chov, poskytují chovatelé slevu, obvykle ve výši 50%. Znamená to, že je kotě nabízeno tzv. "na mazlíčka", s podmínkou kastrace. Může to být kotě, které může mít kosmetickou vadu nevhodnou pro výstavy, nebo ho jako chovné chovatel nechce využít.
Za tuto cenu dostává u všech solidních chovatelů nový majitel kotě 2x očkované, odčervené, s rodokmenem, často s čipem a mezinárodním pasem, rodiče jsou testováni na infekční choroby a v neposlední řadě nabízí chovatelé doživotní chovatelský servis. To znamená, že chovatel kdykoli ochotně poradí v případě problému, doporučí vhodného veterináře a případně pomůže v chovatelských začátcích.
Pokud si někdo siamské kotě nemůže dovolit, existuje i možnost tzv. adopce. Chovatelé občas nabízí za cenu kastrace starší, kastrované dospělé kočky nebo kocoury, kteří např. nezapadnou do smečky.