Jak to s koťaty je?

Pořídit si siamskou kočku určitě není snadné rozhodnutí. Je třeba to brát zodpovědně, hodně si nastudovat a i tak vás vždycky něco překvapí.

Na této stránce budu publikovat příběhy nových majitelů našich koťátek, jejich zkušenosti, doporučení a radosti.

 

První příběh je od Lucie Málkové, nové majitelky našich kočiček Eleanor Habiba Basbousa a Fatimah Basbousa.

 

Chceme koťátko.

BcA. Lucie Málková

Nový byt byl krásný, ale přesto v něm stále něco chybělo. Tak jsme se rozhodli, že si pořídíme koťátko. Ale jen jedno, aby si na nás hezky zvyklo. Po počátečním nadšení přišly hodiny diskutování nad internetem o tom, jak by naše budoucí společnice měla vypadat. Hlavní body: společenská, aktivní, chytrá, pokud možno nelínavá. Bezsrsté varianty jsme rovnou zavrhli a z obrazovky na nás kouká svýma modrýma očima naše budoucí mazlinka. Siamka.

A tak jsme si jeli pro koťátko. Zvolili jsme levnější variantu a vybrali si krásnou siamskou holčičku bez papírů. Paní, která nás uvítala, byla velice milá, ale tím pozitiva bohužel končila. Maminka koťátka na nás z postele syčela a když ji majitelka vzala do náruče, oháněla se a kousala. Na přání nám z jiného bytu paneláku přinesla i tatínka kotěte. Byl to opravdu pěkný dlouhosrstý kocour bez papírů. S modrýma očima. Koťátka zbyla už jen dvě a krásně se kolem nás hemžila. I přes světlé tělo s tmavýma odznakama a modrýma očima to byly opravdu pěkné micky.

Po této zkušenosti jsme chtěli vidět, jak se vlastně siamka chová. Pokud by měla syčet z postele, tak ještě přehodnotíme výběr. Ozvali jsme se na inzerát do Litoměřic a ještě ten den se jeli nezávazně podívat na čerstvě narozené papírové koťátko. Nenechali jsme se podruhé uchlácholit milým chováním majitelky a bedlivě čekali na syčící harpie. Poté, co se otevřely dveře, přiběhly k nám 3 nádherné, elegantní kočky. Poulily na nás své modré oči a mňoukaly. Ne, nemňoukaly. Řvaly! Celí rozpačití jsme se dívali na majitelku co se to děje a co se kočkám stalo. S úsměvem jen řekla, že nás zdraví.  Mazlili jsme ty sametové, uřvané stvoření a bylo zaděláno. Budeme mít papírovou siamku.

Naše malá Fati rychle vyrostla do věku, kdy jsme si ji mohli odnést domu. A nenesli jsme si jen ji.  Elinka, která si nás hned od začátku považovala za „její majetek“ a „její návštěvu“ putovala domu s náma.

Večer před nastěhováním kočiček přišel největší stres. Je všechno připravené a zařízené? Nemůžou se holky o něco zranit nebo najít něco špatného k snědku? Co když mi omaroděj? Co když mě nebudou mít rády? Sandra se jen usmívala a všechny moje pochyby rychle rozehnala. Otevřela přepravku s kočinama děj se vůle boží.

Holky si strašně rychle zvykly a my koneckonců také. Dnes je to něco málo přes rok, co jsme přijali tyto „vládce bytu“ a neumíme si život bez nich už ani představit. První noci jsou probdělé, to ano. Ale člověk si zvykne a potom už se jen čas od času vzbudí když se jeho miláčkové nudí a vymyslí něco speciálního. Pozorování spícího majitele z 5 cm. Olizování víček. Kousání do palců. Moje rada - uhrajte je předtím, než jdete spát ;-)

Co je jiného? Prakticky všechno. Hned při vstupu do dveří na mě houkaj dvě sirény a běda, jak přijdu pozdě. Při sledování televize je klín vždy rezervován. Na záchod už nikdy nejdu sama. Samootevírání skříní je naprosto normální. Pavouci vymizeli. Závěsy také.


siamská kočka, siamské kočky, chovatelská stanice siamských koček chová siamske kocky a orientalni kocky Siamská koťata a orientální koťata se liší barvou oka. Siamska kocka ma modre oci, orientalni kocka zelené. Siamska kotata se rodí bílá.