Eleanor, Emir a Elmeryah v sobotu oslavili své první narozeniny. Eleanor žije v naší chovatelské stanici, takže té jsme popřáli osobně a Emir a Elmeryah žijí spolu v Praze s Ivou a Honzou.

A právě od těchto koťátek jsem dnes dostala tento úžasný dopis:

"Ahoj veliká (bezchlupá) maminko Sandro a další normální (chlupatí) příbuzní :-)))

Moc děkujeme za přání k prvním narozeninám, docela to uteklo a myslíme, že už jsme celkem dospělí a že umíme naše hranaté, prosklené a různě tvarovanými dřevěnými krabicemi opatřené území dobře používat :-)

Sice se tu s námi zabydleli i takoví dva vysocí nechlupatí tvorové, ale vlastně jsme rádi, protože si myslíme, že právě oni můžou za to, že v miskách na granule a na vodu stále něco je :-)))

Akorát ovládání misek na kapsičky jim moc nejde, obvykle vlezou mizecí/objevovací deskou na stěně chvíli před večerem a to stačí celkem málo našeho povídání, aby kapsičkové misky naplnili, ale někdy jsou doma celý den a to musíme na ně často pěkně dlouho řvát než jim dojde, že mají zajít k té vysoké dřevěné krabici, vzít tam kapsičku a dát její obsah do misky.

Ale je to vždy dobré, akorát se nám do jídla zbytečně montují, protože pánem smečky je Emír a má tedy právo se nažrat jako první kolik chce, ale zejména ten páníček, co nemá chlupy skoro ani nahoře na hlavě vždy Emíra odstrkuje tak, aby Ryah mohla sežrat i část kapsičky, na kterou nemá dle zvyklostí ve smečce nárok...

Jinak páníčkové se pohybují po našem území docela dost zmateně a stále odněkud někam přemisťují různé všelijak páchnoucí předměty, barevné hadříky a jiné zbytečnosti.

Občas trošku pomůžeme se zlepšením rozmístění některých věcí či využijeme některý nepřirozeně zbarvený hadřík k odpočinku, což páníčci vítají, neboť si potom obvykle ten hadřík neumístí na svoje holé tělo, ale schovají si ho do toho stříbrného válce v té místnosti, kde po sobě nepochopitelně stříkají vodu. Evidentně mají strach, aby se jim z hadříku nepoztrácely naše chloupky a náš pach. Páníčci se po našem území pohybují celkem pomalu, spíše se jen tak plazí, ale ve stoje, zřejmě je bolí hřbet, protože se hýbají fakt málo. Ale někdy se umí pohnout i rychleji, obvykle když se rozhodneme změnit umístění některé z jejich věcí. A nejvíce jsou akční, když přitom ta věc změní tvar, rozmnoží se na více částí či se kolem ní najednou objeví kaluž vody. Místo aby z takového místa utekli jako my, tak se v tom naopak začnou plácat, což nechápeme, ale obvykle ta voda přitom zmizí, což náš těší...

Je fajn, že ty velké skleněné plochy na stěnách se dají odkrývat. To se začalo více dít brzo po našem příchodu do našeho území a páníčci přitom několikrát něco povídali o nějakých sítích a síťových dveřích k balkónu, čemuž jsme nerozuměli, ale naštěstí se nic nezměnilo, takže na naše území stále přilétá různý hmyz a my tak máme dost příležitostí realizovat se co do našich loveckých schopností. A vůbec nejzajímavější je, když páníčci odkryjí tu vysokou skleněnou desku a můžeme utíkat na výzvědy ven z našeho území a sledovat tam okolí. Oni nás za to vždy chválí slovy vypadni z toho balkónu...

Také jsme rádi, že nedávno páníčci pochopili, že mají uklízet i plochy nahoře na těch vysokých dřevěných krabicích. Zbytek území uklízejí a čistí dobře, ale plochy nahoře zapomínali a my jsme si tak museli moc často mýt tlapky...

Jinak musíme páníčky pochválit za jejich ruce - umí s nimi velmi dobře hladit a drbat naše kožichy :-))) Ale navíc často dávají svůj čumák na náš čumák a různě při tom mlaskají, což se nám moc nelíbí...

Celkově se tu tedy máme moc dobře! :-)))

Tak vás všechny moc pozdravujeme!

Emír a Ryah :-))) "